Poruchy hojení u chronických onemocnění

Obyvatelstvo stárne, ale díky výborné úrovni odborné péče se nemocní dožívají vyššího věku. Přesto však jsou oslabeni spoustou chronických onemocnění. Vzhledem k těmto přidruženým chorobám bývají zatíženi i horší hojivostí jindy banálních úrazů a ran.

Rizikoví pacienti

Typickým příkladem osob se špatnou hojivostí jsou nesprávně kompenzovaní diabetici, u kterých se po letech rozvíjí poruchy citlivosti (neuropatie) a poruchy prokrvení (angiopatie). Stačí pak malá ranka na noze, do které se snadno dostane infekce, a rozvíjí se infekce v tzv. diabetické noze. Dále jsou špatnou hojivostí mimo jiné ohroženi:

• nemocní dlouhodobě užívající léky k potlačení imunity (kortikoidy),
• osoby s revmatologickým onemocněním či jinými autoimunitními chorobami,
• onkologičtí pacienti,
• nemocní se špatnou výživou a zhoršenou pohyblivostí.

Léčebné metody

Terapie je řízena odborníky, není však určena výhradně jednomu lékařskému oboru – obvykle je nutná důsledná spolupráci mezi různými odborníky – od chirurga přes dermatologa, infektologa, internistu a nutričního terapeuta až ke speciálně vyškoleným sestrám, které zajišťují převazy. I sám nemocný by však měl maximálně spolupracovat. Jak?

• Přestat kouřit.
• Snažit se váhově nestrádat (i za cenu nutriční podpory).
• Dodržovat léčebný režim a zdravou životosprávu.
• Pravidelně brát léky.
• Aktivně se zajímat o možnosti pomoci v hojení atd.

Nepodcenit ani škrábnutí

Hojení ran je proces, kdy tkáň reaguje na poranění a snaží se o obnovu zdravé tkáně. U zdravých osoby se to děje samo, automaticky, a my si celého složitého procesu ani nevšimneme. Pokud je ale porušena přirozenost hojení, je třeba lékařsky zasáhnout a tělu pomoci. Proto je pro pacienta nejdůležitější všímat si poranění, nepodceňovat je a včas vyhledat lékaře. Preparátů, které pomohou v hojení, je mnoho. Je však na odborníkovi, aby určil nejvhodnější postup.

(jakr)

Zdroj: Jirkovská A.: Aktuální aspekty problematiky syndromu diabetické nohy se zaměřením na infekci; Remedia 3/2004, 233–241

Datum publikace: 18.1.2014