Vlhké hojení ran má kořeny už ve starém Egyptě

Vyspělost obvazové techniky starého Egypta dodnes bere dech. Stačí připomenout mumie, které díky gáze a balzámům vydržely ve svých hrobkách neporušené několik tisíc let. Stejné umění se ale užívalo i u živých pacientů – obvazy sloužily pro zakrytí rány a udržení léků v oblasti zranění podobně jako dnes.

Inspirace i pro současnost

Vědci z maďarské univerzity se rozhodli prostudovat dochované papyry egyptských „ranhojičů“ a zjistit, které přírodní látky se ve své době používaly pro lepší hojení ran nejčastěji. Došli k zajímavým závěrům:

Stolice. Zranění bylo považováno za potencionální bránu pro vstup „zla“ do lidského těla. Proto bylo ošetřováno něčím ještě horším, co by toto zlo mohlo odradit – nejčastěji šlo o oslí stolici. Léčba měla překvapivě dobré výsledky díky přítomnosti velkého množství sekundárních metabolitů bakteriálního i houbového původu, které mají antibiotický účinek.

Med. Při ošetření rány medem neboli tzv. „sladkým obvazem“ dochází k zastavení růstu mikroorganismů a zároveň ke zvýšené sekreci bílých krvinek a protilátek, které napomáhají rychlejšímu hojení.

Ovoce a semena. Přírodní výtažky se silnými oxidačními účinky napomáhají hojení díky aktivaci růstového faktoru, který podporuje růst cév v poškozené oblasti. Nejčastěji se využívala kombinace zrníček z hroznového vína a šťávy z grapefruitu.

Larvy. Až do zavedení antibiotik byly rutinně užívané larvy, které produkují silnou směs speciálních enzymů. Tyto enzymy ničí nekrotickou tkáň a zkapalňují ji, larvy pak tekutinu požívají a tráví. Během tohoto procesu produkují amoniak, který zvýšením okolního pH zabraňuje růstu bakterií.

Ačkoliv kdysi v dávné minulosti byly účinky léčby přikládány spíše magii a nadpřirozené moci, její základy jsou stejné dodnes.

(jez)

Zdroj:

http://link.springer.com/article/10.1007/s00268-003-7073-x

Datum publikace: 27.1.2013