Proleženiny

Proleženiny neboli dekubity jsou rány způsobené působením lokálního tlaku na kůži. Vznikají v místech dlouhodobého kontaktu kůže s podložkou (např. u nemocných dlouhodobě upoutaných na lůžko).

Příčiny

V místech neustálého kontaktu a tlaku dochází k uzavření drobných cév, tkáně jsou špatně zásobovány živinami a kyslíkem, a tak dochází k jejich postupnému odumírání. Rozsah odúmrtí tkáně závisí na vzájemném působení několika faktorů:

• intenzity tlaku,
• doby působení tlaku,
• odolnosti organismu vůči tlaku,
• celkového stavu postiženého (přidružená onemocnění),
• vlivů zevního prostředí (léky, teplota, vlhkost apod.).

Dekubity se objevují poměrně rychle, v některých případech i po pouhých několika hodinách. Zvýšené riziko vzniku dekubitů mají lidé inkontinentní, pacienti s onemocněním centrálního nebo periferního nervového systému, nemocní po úrazech a lidé ve vyšším věku.

Projevy

Dekubity se mohou vytvořit kdekoliv na těle. K místům nejnáchylnějším k jejich vzniku patří oblasti s malou vrstvou tukové a svalové tkáně, kde tlak zvenčí působí přímo proti kosti. Patří k nim:

• oblast nad křížovou kostí (sakrální oblast),
• paty,
• sedací kosti,
• oblast nad velkými výčnělky stehenní kosti,
• vnější kotníky.

Dekubitus se vyvíjí v několika stadiích. Prvním projevem tlakového postižení je zarudnutí, bolestivost a otok kůže. Následuje puchýř nebo povrchový vřed zasahující do pokožky a škáry. V okolí se rozvíjí zánět. Posledním stadiem je odumření (nekróza) tkání. Má vzhled černé suché krusty, nebo naopak rozbředlé nažloutlé tkáně. Nedostatečně léčený dekubitus se dále prohlubuje, nekróze podléhají okolní svaly a kosti. Odumřelá tkáň je rozbředlá, hnilobně páchne, zbytky tkáně mají žlutozelenou barvu.

Vyvinutý dekubitus má charakter vředu s druhotnou infekcí. Infikované vředy ohrožují postiženého celkovou infekcí.

Léčba

Léčbu dekubitů je možné shrnout do několika základních algoritmů:

• nekrotická rána = odstranit nekrózu;
• infikovaná rána = vyčistit ránu od infekce;
• čistá rána = podporovat granulaci a epitelizaci.

Spontánní zhojení pokročilých stadií dekubitu není možné. V těchto případech je vždy nutná chirurgická léčba spočívající v odstranění odumřelých tkání a sanaci infekčního ložiska. Ránu zbavenou nekróz je vhodné ošetřovat moderními metodami vlhkého hojení.

Hojení a ošetřování

Základní cíle ošetřování dekubitů lze shrnout do několika bodů:

• odstranění tlaku,
• odstranění nekróz,
• boj proti infekci,
• odstranění bolesti,
• podpora granulace,
• podpora epitelizace.

Většinu těchto cílů splňuje vlhká terapie pomocí moderních materiálů a vhodného sekundárního krytí.

Prevence

V problematice dekubitů je nejdůležitější otázkou prevence. V ní hraje významnou roli ošetřovatelská péče. K základním předpokladům účinné prevence dekubitů patří:

• hygiena,
• masáže,
• ochrana kůže před macerací,
• polohování,
• dostatečná výživa.

Čistota půl zdraví
Pro čistotu pokožky i pohodlí ošetřovaného jsou důležité pravidelné koupele. I při nich je však třeba pamatovat na několik zásad:

• koupel nemá trvat příliš dlouho;
• vhodná je vlažná voda, příliš horká voda odstraňuje kožní mazivo;
• po ukončení koupele je nutné pokožku dobře vysušit.

Masáž nejen sportovní
Jednoduchá masáž krouživými pohyby rukou po pokožce snižuje celkové svalové napětí, působí proti bolesti a reflexně ovlivňuje i další orgány. Bývá proto ošetřovaným pozitivně vnímána. V prevenci dekubitů se doporučuje pravidelné masírování oblasti zad, hýždí, pat a loktů. K masáži jsou vhodné tzv. základní masážní emulze nebo mastné krémy. Při zvýšeném riziku dekubitů je vhodné masáž provádět i víckrát denně.

Ochranný film
Ke zvýšení odolnosti kůže proti působení vlhkosti a tlaku slouží ochranné pasty a krémy obsahující zinek. Před aplikací nové vrstvy je důležité odstranit původní nános omytím nebo pomocí oleje.

Základní poloha
Polohování je nejdůležitější a nejúčinnější částí péče v prevenci, ale i léčbě již vzniklých dekubitů. Plní hned několik funkcí:

• odlehčuje kůži,
• zlepšuje prokrvení,
• předchází zkracování svalů,
• odstraňuje bolest,
• zlepšuje psychický stav ošetřovaného.

Vhodný interval polohování se liší podle výše rizika, může se pohybovat od několika desítek minut do několika hodin. Nejčastěji doporučovaným intervalem polohování jsou 2 hodiny, a to ve dne i v noci. Ležícího pacienta je možné polohovat do tří základních pozic – na zádech, na boku a na břiše. Správným vypodložením namáhaných částí je přitom nutné minimalizovat působení tlaku na kůži. Vhodnou pomůckou jsou speciální antidekubitální matrace. Důležitým předpokladem správného polohování je pohodlí pacienta.

Bez energie to nejde
Proces hojení je extrémně náročný na energii a živiny. Pro vznik dekubitů a zhoršenou hojivost ran je rizikový úbytek tělesné hmotnosti a nedostatek bílkovin. V prevenci je vedle dostatečného přísunu základních živin nutný i pravidelný přísun vitamínů a stopových prvků.